What the f**k?!!

Millerova fascinace Spartou pramení z historie, tedy jak správně tušíte, objektem jeho zájmu není náš národní rádobyvelkoklub, alebrž starořecký válečnický stát plný disciplíny, síly a taky kuwa tvrdejch chlapů, kteří se nebojí ničeho a nikoho. Ani Franty Straky.

Sparta. Místo, kde každé nově narozené dítě muselo projít testem, kde se okamžik zrození zároveň stával startem nikdy nekončícího boje o přežití. Narodil ses vážně nemocný? Sorry, obvoďák má o víkendu volno a na pohotovost daleko, takže..plesk s tebou ze skály, děkuju pěkně. A jedeme dál – místo mateřské školky párkrát denně po držce, ať si tělo zvyká na bolest, potom test dospělosti, přežití v divočině s minimální výbavou a absolutně žádnou pomocí. Uděláš něco špatně a je po testu, další termíny se nevypisují, protože neúspěch rovná se smrt a mrtvoly většinou ke druhému pokusu stejně nedorazí. Agónie. Bolest, utrpení, síla, čest a muži s divokými pohledy a naolejovanými bicepsy. Boj. Smrt. Sparta.

 Blbej nápad. Posel je po krátké výměně názorů zdvořile odmítnut (a následně porubán mečem a s celou družinou skopnut do jakési obřadní jámy) a Leonidas poslušen volání svých nadledvinek vyráží se skupinou tří set nejlepších spartských bojovníků zastavit obrovskou přesilu Peršanů.

 Potud vomáčka, zbytek je jedna velká brutální řežba, která vám v nejlepším slova smyslu vyrazí dech. Snyder rezignoval na hledání vhodných exteriérů a skoro celý film natočil před modrým pozadím, na které byly následně digitálně vytvořeny ty nejúchvatnější kulisy, jaké jsem za posledních pár let viděl. Všechno do posledního detailu je jedním slovem dokonalé, bitevní choreografie bez chybičky a film na vás vyvalí takové množství syrové atmosféry, že to budete vydýchávat ještě na první cigaretě před kinem. Herecké výkony jsou v rámci možností naprosto úžasné (v rámci možností, protože většina herců má za úkol pouze mávat mečem a sborově vyrážet HU!, ale i to chce obrovskou dávku hereckého talentu, protože bez vší legrace to muži na plátně zvládají naprosto uvěřitelně a bez jakékoliv stopy po ironii.) a obrazy hromadných bitev vyloudí slzu z oka každého militaristy.

 Je to řežba bez hranic. Tři stovky Sparťanů se několik dní téměř beze ztrát brání milionové armádě a dělají to elegantně, brutálně účinně a hlavně s nadšením pramenícím z jejich válečnického ducha. Nikdy se ničeho nebáli a teď by je měla vystrašit nějaká dvoumetrová opiercingovaná polobuzna s modrými očními stíny, která se nezmůže na víc, než poslat proti nim milion vojáků a nějaké ty slony?! HU!!! V rytmu metalového soundtracku, vizuálně dokonalého zážitku a volně poletujících končetin příběh graduje až do lehce předvídatelného heroického finále, které mu ovšem neubírá na působivosti. Nádhera.

 Jo, pak je tam taky nějaká ta vedlejší dějová linie o lásce, odvaze, cti a zradě. Ale to nevadí, naštěstí zde existuje pouze ve formě krátkých prostřihů, takže bitevní scény příliš nebrzdí. A taky jsou na několika místech filmu vidět prsa. Teda..ženská ňadra, chlapi zde mají odhalené hrudníky All the time.

Co na závěr? 300 není film pro zženštilé intelektuály, či filozofující fanoušky laskavé moudrosti senilních sběračů vratných lahví. Je to testosteronový nářez pro tu vymírající sortu diváků, která se chce u filmu hlavně bavit. U Thermopyl je zábavy na rozdávání, takže neváhejte a vyražte s Leonidem a jeho hrstkou statečných na zběsilou adrenalinovou jízdu plnou krve, mečů a svalnatých chlápků s divokými hřívami. A až se z rukama roztřesenýma vypotácíte z kina, můžete si konečně bez obav z plna hrdla zařvat..

 „SPARTAAAA!!!!“

P.S.: O působivosti filmu svědčí i to, že mého jinak velmi mírného skorobratra Floa musím již tři dny po návštěvě kina držet pod sedativy a zamčeného v pokoji, protože neustále vykřikuje „HU!“ a dožaduje se nějaké zbraně, kterou by mohl rozmazat po zdech otravného spolubydlícího, který nám neustále blokuje modem. Vrrr..

Enjoy.